Spi sladce

12. července 2012 v 16:46 |  YeWook
Takže tu mám další povídku ^^ Je to na YeWooka *-*. Sice je to...........no znáte mé povídky. A tahle nebude jiná. Doufám, že se bude líbit a že nikoho nenaštvu.
Vypráví to YeSung

Hezké čtení :)
Nekoukejte na chyby.....


"Stále spíš?" zeptal jsem při příchodu do pokoje. Nehybně jsi ležel, v obličeji spokojený výraz. Musel jsme se usmát, byl jsi tak strašně roztomilý. Nejroztomilejší stvoření na celém světě a když jsi spal. Byl jsi nadpozemsky roztomilý. Ovšem tvůj krásný obličej zakrývaly hadičky. Vyměnil jsem staré kytky za nové a otevřel okno. Ovávl mě příjemný jarní vánek. Vánek proletl celým pokojem a přinesl sebou krásnou vůni třešní. Otočil jsem se na tebe úsmál jsem se. Vždycky když jsem vešel do toho to pokoje zalil mě divný pocit. Radost i smutek navzájem. Bál jsem se když jsem šahal na kliku, ovšem když jsem vešel zalil a mě radost. Že stále jsi tu. Sice to bylo smůtné, ale lepší než kdybych ty dveře otevřel a tvá postel by byla prázdná. Sedl jsem si k postely a chytil za ruku.
"Jsem tu" řekl jsem tiše.
"Přinesl jsem ti nové kytky......a víš, že rozkvétají třešně?" mluvil jsem na tebe jako by nic. A přál jsem si aby jsi otevřel oči, ale něco ve mě říkalo, že jseště dlouho neuvidím ty tvé krásné čokoladové oči. Líbnul jsem tě na čelo.
"Přišel jsem jen na skok, musím jít. Práce čeká" rozloučil jsem se a odešel z pokoje. Když jsem vyšel na chodbu znovu mě pohltill strach. V žilach mi strach koloval s polečně s krví. Dostával se do mého srdce a zžíral ho. Bál jsem se o tebe......................
+ + + + + + + + + + + + + + + +
Tak to pokračovalo několik měsíců. Tvé tělo bezhybně leželo na nemocničním lůžku. Vždy jsem si stebou povídal a dál doufal, že otevře oči. Ale ty jsi stále spal. Zajímalo mě co se ti zdá a jestli mě slyšíš. Lékaři říkali, že ano. A že na tebe mám pořád mluvit..................
+ + + + + + + + + + + + + + + +
"P...počkejte, to nemůžete!" vyjekl jsme.
"Bude to lepší" řekl lekář. Seděl na své polstrované židly jako by nic. Hleděl na papíry a nervozně si poťukával nohou. "Lepší!? pro koho? pro vás!?" vyskočil jsem ze židle.
"Nemůžete ho odpojit, nepřeju si to" pokračoval jsem.
"Já vím, ale takhle se trápíte i vy" zahleděl jsem mi do očí. Jeho pohled byl tak...tak ne chladný a ani bez citu. Vypadalo to jako by semnou soucíti.
"Vím, že je to pro vás těžké...." řekl tiše
"Víte?" Víte jak se cítím? Apoň mi nelžete" zavřel jsem oči abych se uklidnil.
"Prosím, nechte si to projít hlavou" mluvil klidným a vyrovnaným hlasem. Bezeslova jsem se otočil a odešel.
"Jak si můžou myslet, že jim dovolím odpojit RyeoWooka. Jak může říkat, že ví jak se cítím" hýřilo mi hlavou. Vrazil jsem do tvého pokoje a stoupl si k oknu.
"Proč ho chtěj už odpojit?" řekl jsem nahlas. Otočil jsem se na tebe.
"Wookie, prosím prober se" špitl jsem. Přešel jsem k tvé postely a chytil tvou ruku do mých dlaní.
"Wookie já vím, že mě slyšíš. Prosím otevři oči"opřel jsem čelo o naše ruce. Nastalo ticho. V pokoji se ozývaly zvuky z venku a zvuky přístrojů. Měl jsem zavřené oči, ale i přesto mi tekly slzy.
"Chtějí mi tě vzít. Nemůžem jim to dovolit. Tak prosím bojuj" znovu jsem šeptl. Sevřel jsem tvou dlaň pevněji. Propadal jsem se strachu a panice. Nemohl jsem dýchat.
"Nemůžou mi tě vzít. Wookie......"zatřásl jsem tvou rukou
"Otevři oči!" křikl jsem. Květiny ve váze byly suché. Už dlouho jsem je nevyměnil. Okvětní kvítky pomalu opadaly. Po pokoji se prohnal vánek. Pohrál si s mými vlasy a pohladil mě. Tak jemný dotyk.
"Wookie....." znovu jsem šept. Začal jsem přemýšlet, že svolím k tvému odpojení.
"Když svolím, budu si to vyčítat, ale na druhou stranu. Sakra...nemůžou mi dávat na výběr" byl jsem zoufalý. Přišlo mi jako by se zdi kolem mě přibližovali. Ta úzkos, strach a zoufalství. Najdenou jsem se nemohl nadechnout, nebo spíše moje plíce se stáhly a nechtěly do sebe pustit kyslík.
"Wookie, musíš se probudit.............musíš, jestli se neprobudíš přijdu o tebe. Nechci o tebe přijít. Prosím musíš bojovat. Bojuj, za naší lásku" mluvil jsem tiše. Hlas se mi klepal a slzy se kutálely po mých tváří a vpíjely se do madrace. Mlčky jsem seděl a opřený loktami o madraci svíral tvou dlaň. V duchu jsem se modlil za tebe. Prosil jsem tě aby jsi otevřel oči.
"Prosím promyslete to" ozval se mi v hlavě doktorův hlas.
Moje srdce i moje mysl mlčely. Vždy měly plno keců kolem, ale teď byly potichu. Potřeboval jsem se rozhodnout. Nebo spíše smířit se s tím............
+ + + + + + + + + + + + + + +
Několik dnů jsem strávil stebou v nemosnici, nechodil jsem do práce a jedyné na co jsem myslel jsi byl ty. Přemýšlel jsem. Tiše a v klidu jsem seděl v křesle vrohu pokoje a koukal na tebe. Hlídal jsem každý tvůj kousek těla. Hlídal jsem tvé oči a doufal, že uvidím pohyb, marně. Byl jsem rozhodnut. Věděl jsem co udělám a nenáviděl jsem se za to........
+ + + + + + + + + + + + + + + +
Do pokoje vešel lékař. V tu chvíli se mi zastavilo srdce. Tvou ruku jsem stisk pevněji, vduchu jsem si opakoval jediné slovo, stále dokola.
"Odpusť" Pohltil mě strach. Celé tělo se mi rozklepalo a do očí se mi nahrnuly slzy.
"Můžem?" optal se lékař a já přikývl. Líbnul jsem tě na čelo a pohladil po vlasech. Jednou rukou jsem držel tu tvou. I vposledních vteřinách jsem chtěl cítit tvou kůži. Lékař začal vypínat přístroje. Pořístroje přestaly vydávat zvuky a nakonec se celý pokoj pohltil do ticha. Lapal jsem po dechu, klekl jsem si k tobě. Očima jsem kmital po tvém tělu. Ani jsem si nevšiml, že lékař odešel. Polkl jsem na sucho.
"Spi sladce Wookie........."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 EllisElicious EllisElicious | Web | 12. července 2012 v 17:31 | Reagovat

Ahoj, klidně ti povídku napíšu.. jen bych chtěla vědět, jestli to má být 1-dílovka nebo víc dílu.. :o) a taky by se mi hodil popis postavy.. :D

2 EllisElicious EllisElicious | Web | 12. července 2012 v 17:42 | Reagovat

[1]: PS: Tady to můžeš vyplnit.. :D http://nori-kato.blog.cz/1207/povidky-na-prani-re-edit

3 Terry Terry | Web | 14. července 2012 v 13:02 | Reagovat

Awww to bylo tak dojemné *stírá slzy* Chudáček Wookie :( Pro Sungieho to muselo být opravdu těžké... Hrozně hezky jsi to napsala :)
Mimochodem - nemůžu si pomoct, ale když kdokoliv (i já) píše YeWook s badendem, vždycky umírá Wookie :D Snad jen jednou jsem četla, že by umřel Yesung, jinak vždy Wook :D Zajímalo by mě, čím to je :D

4 Mai Mai | Web | 14. července 2012 v 13:14 | Reagovat

Ja nemám slov, len slzy v očiach. Krásna, smutná a dojímavá poviedka...

5 Kira~i Kira~i | 26. srpna 2012 v 13:53 | Reagovat

Sakra! Sakra!!! SAKRA!!!!!!
To bolo tak krásne! Priam nádherné! Smutné, precítené, úplne som sa do toho vžila...  Chudák Yesung, byť na jeho mieste, nikdy by som to nedokázala. Môj malinký Ryeo :*
Musím povedať, že je to zrejme jedna z najlepších YeWook poviedok, aké som čítala! Navyše, zbožňujem smutné konce, aj keď pri nich miniem tony vreckoviek...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama