Láska, bolest, smrt.......

15. dubna 2012 v 19:50 |  YunJae
Wuhaaaa další povídka je tu............
Pár?? Jeee
Jaký?? Dočtete se
Jak deprimující XĐĐ
No vzniklo to z nudy a deprese. Musela jsem se vypsat.......Takže doufám, že se bude líbit.
Nekoukejte na chyby !!
Hezké čtení :)


Mé ruce už byly tolikrát poskvrněny krví. Už tolikrát jsem viděl vyhasnou plamen života v očích lidí. Už tolikrát sem zastavil tlukot srdce. Tak proč mi to u tebe dělá takoví problém? Proč nedokážu zvednout zbraň a vpálit ti jedno olovo do tvého těla? Když jsem dostal tvou složku řekl sem si, že to zvládnu jako vždy. Však když sem otevřel a koukl na tvou bezchybnou tvář, začal jsem mít pochyby. Bylo mi řečeno, že jsi se provinil. Nesplatil jsi dluh. A přesto si myslím, že jsi čistý jako anděl. Chtěl jsem odmítnout, ale tím bych se provinil i já a tak jsem to přijmul. Řekl jsem si fotka nic neznamena. V realytě můžeš vypadat uplně jinak.Ano vypadal jsi jinak. Byl jsi ještě hezčí, tvůj zářící úsměv, tvé pronikavé oči, tvá čistá tvář a tvá bezchybná postava. Když jsi se na mě poprvé podíval myslel jsem, že se zblázním. Tvé pronikavé oči se do mě zabodly jako milion dýk. Odprvní chvíle jsem k tobě něco cíti. Však nemohl jsem. Zakázaná láska, ake copak jde zakázat srdci někoho milovat? Co pak jde zamknou své touhy a pocity? Tvůj hlas mi zněl v uších několik minut po tom co jsi promluvil. Hlas jemný jako samet. Copak de takové mu stvoření jako jsi ty odolat? Vedle tebe jsem si připadal jako špína. Ty jsi tak čistý a já tak prohnilí. Ty jsi zářil zatím co já se schovával ve stínu. Moje srdce po tom tvé toužilo stále více a více a já jsem podlehl. Dovolil jsem a pustil si tě k tělu. Lidé jako je Kim JaeJoong nepatří na náš prohnilí svět. Patří do nebe. Však zezhora na mě tlačili. Docházel mi čas a já měl jednu jedinou kulku ve své zbrani. Kdybych neuposlechl ohozil bych tvůj život ještě víc. Na mém mi nezaležilo a ani nezáleží. Takhle jsem mohl říct cokoliv, že jsem tě zabil a někde zakopal. Že jsem tě střelil v přístavu a tvé tělo padlo do vody. Ale ty jsi mi to neulehčil. Přišel jsi na to kdo jsem. Přišel jsi na mé hříchy. Tolik jsi kvuli tomu plakal. Neřekl jsem nic jen cem mlčel. Snažil jsem se ti to vysvětlit, ale proto nebylo žádné vysvětlení. Jsem vrah. Prohnilí až na kost. Stál jsi naproti mě a slzy ti tekly po tváři. Nezmohl jsem se na nic. "YunHo.......................Řekni, že to není pravda" řekl si tiše. Mlčel jsem a uhnul pohledem. "No tak! Řekni, že to není pravda!" křikl si a začal jsi mě mlátit do hrudi. Byl jsi bez síly. Plakal jsi kvůli mě. Objal jsem tě a přitáhl k sobě. Tvé tělo se chvělo, tvé ruce se mi omotaly kolem těla a přimáčkl si se na mě víc. "Nemlže to být pravda, přece......přece nemůžeš být vrah" zakňučel jsi. Mé objetí zesílylo. Dal jsem ti polibek do vlasů a hladil tě po zádech. "Joongie........odpust" řekl jsem tiše. "Předstíráš lásku ke mě kvůli tomu, že mě musíš zabít?" zeptal si se a zabořil svou tvář do mé hrudi "Joongie tak to není. Mé city vůči tobě jsou pravdivé. Miluju tě" odpověděl jsem ti "Jak ti můžu věřit?" zeptal si se znovu. Musel si se cítit strašně. "Nemůžu ti věřit" špitl si a chytil jsi mé triko. "Prosím, v tomhle mi věř. Nelžu ti. Opravdu tě miluju a nechci o tebe přijít" svažil jsem se ti to vysvětlit. Sám sobě sem si zněl strašně zoufale. Ale byl si má opravdová láska. Poprvé v žiotě jsem někoho opravdu miloval. V duchu jsem se ptal proč zrovna ty. "Ale já sem ty peníze vrátil" zakňučel jsi a povolil v kolenouch "Já vím. Joongie.........ale pozdě. Tohle, ale neřeš. Já tě nezabiju. Jsi promě příliš cenný. Nemohu zabít Anděla" řekl jsem a doufal sem, že mi začneš znovu věřit "YunHo......." zavzlykal jsi. Odtáhl jsem se od tebe a začl jsem tě líbat. Potřeboval jsem cítit tvé měkké rty. Ty jsi se odemě odtáhl a přerušil jsi náš polibek. Pohlédl jsi mi do očí, stále ty tekly slzy. Já sem ti je setřel a usmál jsem se na tebe. Mírně jsi se usmál a uhl si pohledem. Snažil jsem se tě všelijak přesvědčit aby jsi mi věřil, že tě miluju. Všelijak jsem tě přemlouval, ale ty jsi se mi vyhábal pohledem. Uchopil jsem tví tváře "Miluješ mě?" zeptal jsem se tě a tobě se znovu v očích zaleskly slzy, ale kývl jsi "Tak mi věř" usmál jsem se. Ty jsi zavřel oči a kývl si "Věřím ti" zakňučel jsi.
A přesto všechno, přes všechny moje pocity, přes mé bolavé srdce tu stojím. Držím tě zezadu kolem krku a ve druhé svírám svou zbraň. Její hlavěň tě chladí na spánku. Tvé tělo se klepe. Vím, že pláčeš tvé slzy mi dopadají na ruku, ale nic neříkáš mlčíš. Nechtěl jsem to takhle, ale musím to udělat. Moje srdce křičí, moje tělo mě nechce poslechnout. Moje smysli kolabují. Do nosu nasaju tvou vůni vlasů. Jak neodolatelná vůně. Ucitím tvou ruku na té mé. "YunHo......" vzlykneš. Už zase kvůli mě brečíš. Nejradči bych tu zbraň přiložil sobě na spánek a zmáčknul spoušť. Asi si myslíš, že jsem tě celou dobu jen tahal za nos, ale ne ní to tak. Strašně moc tě miluju a i přesto ti držím pistol u hlavy. To jsem opravdu až tak zkažený? "Miluju tě" tvá slova mě vytrhla z mých myšlenek. Tvá slova se zabodla do mého srdce jako jehla. "Miloval jsem tě a miluju" šeptl jsi. Chtěl jsem na tebe začít křičet ať mlčíš. Odmítal jsem své city k tobě, ale ty jsi je probouzel. Ty jsi jim dával sílu prát se semnou. Moje sevření mé zbraně zesílylo. Asi jsi to vycítil protože se klepeš ještě víc. Zaslechl jsem hlasy na chodbě. Byli tady. Přišli se přesvědči jestli jsem tě zabil. Mé srdce se rozbušilo a můj dech se zrychlil. Až teď jsem si uvědomil, co pro mě znamenáš. Staly jsme u tebe doma. Na chodbě dva hlasy, zbraň, jedna kukla a jedna láska. Tvé slzy stále tečou, ale ty jsi se přestal klepat. Překvapilo mě to. "Tak to neprodlužuj" zašeptal si. Překvapením sem strnul. Stál jsem jak opařenej. Slyšel jsem zprávně? Chceš abych vystřelil? "Budu radči když mě zabiješ ty" dodal si hlasitěji. Začaly se mi podlamovat kolena. Jen ta představa, že bys opravdu zemřel mou rukou. "YunHo prosím.......nechci aby mě zabili oni" řekl jsi prosebně. Prudce sem si tě otočil čelem k sobě. Dívám se ti do očí a snažím se v nich něco najít, ale nic. Usmíváš se tím svým povzbuzujícím úsměvem. Opravdu chceš abych tě zabil já?. "Joongie......jdi. Musíš útect" vyhrkl jsem ze sebe. Nepřemýšlel jsem, ale vím, že chci aby jsi žil "C...co?" zeptal si se "Musíš útect j......já je nějak zdržím. Slez po požádních schodech" vleču tě k oknu. Ty na mě nechápavě zíráš. Otevřu okno a podívám se na tebe. "YunHo, al-" chceš mi něco říct, ale já tě políbím. Něžně a měkkce. Odtáhnu se odtebe a pohladím po tváři. "Uteč nějak pryč. Nesmí tě najít, když tě najdu zabijou tě" koukal jsme na tebe a pak na vchodové dveře. Snažili se dostat dovnitř. "YunHo pod semnou" řekl si tiše a chytl mě za tvář "Nemůžu" koukl jsem ti do očí a políbil tě na čelo. "Miluju tě Joongie. Už od první chvíle co jsem tě spatřil tě miluju. Prosím věř mi. A mysli na to" řekl jsem. Mé tělo se klepalo a z tvých očí se zaleskly slzy, které začaly téct po tvé tváři "Já vím, taky tě miluju proto pod semnou. Uteč semnou" prosíš mě a koukáš mi do očí. Hladíš mě po tváři a celý se klepeš. Usměju se, postávím tě k oknu "Jdi Joongie. Prosím už jdi" políbím tě "Ne YunHo" protestuješ a líbáš mě. Já tě tlačím na požární žebřík, jsem silnější a ty proti mě nezmůžeš nic. "Joongie prosím. Udělej to pro mě" kouknu ti do očí. Naposledy chci vidět tvé oči, ,tvou tvář. Políbím tě. Chci si pamatovat jemnoust tvých rtů, vůni tvých vlasů. "Kdy tě uvidím?" zeptáš se mě. Já uhnu pohledem "Ne.......YunHo slib mi, že tě uvidím" vyhrkneš ze sebe. Ozvala se rána. Jsou uvnotř. Jsou v bytě "Jonngie jdi" vystrčím tě na schodiště a zavřu okno. Zase pláčeš kvůli mě. Položíš ruku na okno a prosebně se na mě koukáš. Usměju se a položím mou ruku na sklo. "Utíkej" řeknu a ty poslechneš. Koukám se z okna jak běžíš po schodech dolů. "Kde je!" ozve se hrubý mužský hlas z ode dveří. Kouknu na zem. Mám jen jednu kuklu a oni jsou dva. "Pryč" řeknu a otočím se na ně "Ty jsi ho nechal jít?!" okřikne mě druhý. Jsou silnější jak já. Jeden na mě namíří svou zbraň. "Zrádče" řekne skrze zuby. Usměju se. "Radči stratit vlastní život, než člověka, kterého miluju" Řeknu lhostejně. Je vidět, že jsem je tím naštval. Nebudu se nijak bránit, nemá to cennu. Ozve se výstřel, cítím bolest ve svém břiše. Cítím jak se mi kus olova dostává do těla. Padnu na kolena a chytím se za břicho. Jediné co pak vidím je JaeJoongova tvář. Moje tělo opouští síla. Ležím na studené zemi se zavřenýma očima. Prosím Boha aby opatroval JaeJoonga. Prosím ho, aby ho ochránil před nimi.
Škoda, že se sním nahoře nesejdu. On patří do nebe a já do pekla...............
.
.
.
THE END
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Naiseen Naiseen | 15. dubna 2012 v 21:27 | Reagovat

Je to krasna povidka ;)

2 velvet velvet | 15. dubna 2012 v 22:17 | Reagovat

To bylo moc smutné :-( ale krásné!!

3 Mai Mai | 16. dubna 2012 v 19:18 | Reagovat

Jemine, to bolo tak krásne, smutné, láskavé, a tak nádherné... Si ma rozplakala... Krásnučká poviedka

4 Yunho-chan Yunho-chan | Web | 24. května 2012 v 17:37 | Reagovat

jej to je nadhera

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama