Poslání z nebes X.

21. ledna 2012 v 20:10 |  Poslání z nebes
http://pics.livejournal.com/memoirofu/pic/0000qbg1Takže je tu poslední díl. Sem ráda, že jsem napsala takovou povídku. A docela se mi i líbí :) Ne docela, ale tahle se mi opravdu líbí. Chtěla bych poděkovat mé inspiraci za spolu práci.
Takže jak to bude dál ?
Bude to opravdu JunSu ?
A když jo vrátí se k sobě ?
A když ne co bude s YooChunem ?
Takže teď se uvidí jestli to bude mít ten HappyEnd, nemám náladu na takovej konec. Vipadáto, že až takovej HappyEnd to nebude. Ale ještě uvidíme.
Hezké čtení (:


"Naschledanou" řekl a kráčel pryč. YooChun vyděl jen záda a zátylek, ale i přesto. "JunSu......" špitl. Do očí se mu hrnuly slzy, otřel si je. Vrátil konzervu a košík. Vyběhl ven před krám a začal se rozhlížet. Znovu viděl jen záda. "Tak jdi !" řekl mu neznámí hlas v hlavě "Nechceš ho přec zas stratit....nebo snad ano ?" YooChun se díval na mizejíciho muže. Nemohl se pohnout, jeho tep byl rychlejší. Před očima se mu zjevovaly vzpomínky na minulí rok. Vzpomínky na JunSua, které se skryly hluboko, ale teď se vracely. "Nenech ho znovu odejít" hlas promlouval dál. "Ale co když to není on ?" ptal se sám sebe. "Za skoušku nic nedáš" dostal odpověď. Muž mu zmizel zdohledu, už ho nebylo vidět "Běž !" křikl ten neznámí hlas. YooChun se rozeběhl tím směrem. Vrážel do lidí a snažil se ho doběhnout. Zrovna dneska muselo být všude plno lidí. "Nevzdávej to" říkal si v hlavě. Konečně jej zase zahledl, přidal a už mezi nimi bylo jen pár metrů. Muž nastupoval do autobusu. YooChun vběhl do autobusu a rozhlížel se. On seděl uplně vzadu u okna, zíral ven a autobus se rozjel. "Je to on....." vydechl YooChun. "Jeho tvář, oči a pusa.....Pane Bože je to on" pomyslel si. YooChun se usmál a jeho oči začali zářit radostí. Jeho tělo se celé třáslo když sešl k němu. JunSu seděl u okna a koukal ven. YooChun si sedl vedle něj. "Ahoj" řekl a otočil se na něj. JunSu se na něj usmál "Ahoj" a znovu zaměřil svůj pohled z okna. "JunSu ?" zeptal se YooChun. JunSu se na něj koukl "Odkud znáte mé jméno ?" zeptal se. "Jsi Kim JunSu žejo" usmál se YooChun. "Ano jsem, ale odkud znáte moje jméno" JunSu se tvářil vyděšeně. "Si mě nepamatuješ ?" YooChunovi zmizel úsměv. "Měl bych ?" JunSu se zašklebil. "No to bys měl......jsem Park YooChun a znám tě a ty jsi mě taky znal" vysvětlil YooChun. "Znal ? Nikdy jsem vás neviděl" JunSu se začal bát. "Znali sme se hodně dobře a........." YooChun se zasekl když si všiml JunSuova vírazu. "A ?" zeptal se JunSu. JunSu vypadal jako středoškolák, YooChun se nad tím musel pousmát. Vypadal pořád stejně. "No milovali jsem se a to do slova" odpověděl YooChun. "Cože ?!" JunSu vyskočil ze sedačky. "Jděte ode mě" začal se cpát pryč. YooChun ho pustil "Asi sem to neměl říkat" pomyslel si. JunSu si to namířil ke dvěřím. "Počkej" řekl YooChun a šel za ním. Autobus zastavil a JunSu z něj vyskočil. Strčil si sluchátka do uší a ruce do kapes a pomlau šel. YooChun jej chytil za ruku a otočil k sobě. "Já sem se chtěl jen omluvit, nechtěl sem tě nějak vystrašit" řekl YooChun a pustil ho. Otočil se a šel pryč. JunSu na něj koukal. Nechápavě koukal na jěho záda. "Park YooChun.....Park.....YooChun......YooChun.......Chun....." Byl zmatený, koukl na zem. "Jeho tvář.......hlas.......oči....." před očima se mu zjevil jeho obličej. "Já ho znám........vím kdo to je, ale jak to ? Už sem ho někde viděl, ale kde ?" JunSu se snažil si vzpomenout. YooChun pomalu kráčel. Autobus ho odvezl ne až tak daleko a dobře to tu znal. Šel přímo domů. To že nic nekoupil ho nějak netrápilo. "Já nevím kdo ste, ale odněkud znám vaší tvář !" křikl JunSu. YooChun se zastavil a otočil se na něj. "Cože ?" zeptal se "Říkám, nevím kdo ste a co po mě chcete, ale odněkud znám vaši tvář. Přijde mi tak známa, ale nevím odkuď. Tak mi prosím odpovězte. Odkus vás znám ?" zeptal se JunSu a koukal na zem. YooChun se usmál "Typický uke" pomyslel si "Zminulého života" poskytl mu odpověď. "Co je to za kravinu ?" zasmál se JunSu. "Dřív bys neřekl kravina, ale nesmysl nebo tak něco" usmál se YooChun. "Promin jestli jsem tě vyděsil, nebo něco takovího. A sorry že jsem zě obtěžoval" řekl YooChun, otočil se na patě a kráčel pryč. Snažil se být v klidu, ale jeho tělo se mu třáslo. D očí se hrnuly slzy a začaly stékat, proto radči sklopil hlavu a zíral na zem. Když dorazil domů padl na svou postel a ležel. Harang k němu přisločil a položil svou hlavu na YooChunovu hruď. "Povím ti příběh chceš ?ů zeptal se ho a začal mu vyprávět o sobě a JunSuovi. Jak to všechno začalo a jak to skončilo. To že ho dnes potkal a jeho srdce se znova rozbilo na kousky.JunSu dorazil domů. Sedl si ke stolu a zíral před sebe. "Park YooChun" pořád opakoval nahlas. "Co to meleš ?" zeptal se ho jeho spolubydlící YunHo. "Ale dneska sem potkal takoví týpka a odněkud sem ho znal, ale nevím odkud" odpověděl mu JunSu. "Jeee ty jsi se zamiloval" ozval se další můž. Byl to přítel YunHoa jménem JaeJoong. "Prosimtě" šžouchl do něj YunHo. "Já sem se nezamiloval" protestoval JunSu. "Tak mi o tom řekni víc" řekl JaeJoong a sedl si k němu. JunSu mu začal vyprávět co se stalo v autobuse. "Fakt ? on ti tohle řekl ?" vyskočil YunHo a JunSu kývl. "Ale to je nahlavu, já ho odněkud znám. Chápete to ?" JunSu se koukl na stůl. "Vždyt říkám si se zamiloval" usmál se JaeJoong. JunSu protočil oči a odešel do svého pokoje. "Řekl jsem něco ?" zeptal se JaeJoong YunHoa. JunSu si lehl na postel, na obličej si položil polštář a přemýšlel. Den se loučil a noc přicházela. Venku se začalo stmívat a vyšli první hvězdy. YooChun si dělal něco k jídlu i když toho moc neměl. JunSu ležel ve své postely a pořád přemýšlel, nemohl na to přijít, ale...... "Takže jméno Park YooChun.........YoooChun......Sakra" přemýšlel nahlas. "Yoo.....Chun.....Chunnie........" řekl JunSu tiše. "Já si vzpomínám, já.....já vím kdo to byl. Aish !! Jak sem mohl zapomenout. Vím kdo to je. Můj Chunnie" pomyslel si "Vím !!" vykřikl na celý pokoj. "Už vím" řekl tišeji. "Můj.....můj Chunnie" JunSu si sedl a koukl na hodiny. Bylo něco po osmí hodině. JunSu vyšel ze svého pokoje "Jdu ven !" křik na byt. "Kam ?" vykoukl YunHo "Ven" řekl JunSu a oblékal si bundu "Ale kam ven ?" ptal se YunHo dál. "Už sem si vzpoměl. Vím kdo to je" JunSu si obul boty a otevřel dveře. "Takže jdeš za ním ?" ptal se YunHo dál. JunSu kývl a zmizel za zavřenými dveřmi. Vyběhl ven kde se zastavil. "Jo, ale kde bydlí" napadlo ho. Stál tam a koukal na hvězdy. YooChun ležel na gauči a sledoval televizi. Chtělo se mu spát a jeho víčka pomalu klesala. Harang seděl ve dveří obýváku a koukal na svého pána jak pomalu usíná. JunSu se snažil si vzpomenout kde YooChun bydlí, ale nemohl. "Aish...no tak" pomyslel si. "Okay" řekl nahlas a prostě se vykročil. Šel pomalu a snažil se si vzpomenout. YooChun si sedl a promnul oči. "Chceš jít ven ?" zeptal se Haranga, který k němu přiběhl. "Tak jdem" YooChun vstal a kolíbavím pochodek došel do chodby, vzal vodátko, bundu, obul si boty a vyšel ven. "Tak kam půjdem ?" zeptal se YooChun jako by čekal, že mu Harang odpoví. "Do parku nebo jen tak se procházet po ulici ?" koukl vedle sebe "COŽE ?!?!?!?!?!" vyjekl. Doběhl domu. "Promiiiň, já sem na tebe nechtěl zapomenout" omlouval se Harangovi. Zapoměl ho doma. Tak tedy....připl Harangovi vodítko a šel ven. "Takže znovu kam půjdem ?" zeptal se smíchem. "Budem se procházet sem a tam" navrhl YooChun a pomalu šel ke konci ulice. S Harangem si povídal jako by byl člověk a někdy si myslel, že mu Harang opravdu rozumí. Chodili sem a tam a někdy i běhali sem a tam. YooChun si dával závody s Harangem a už se mu nechtělo moc spát. JunSu pořád přemýšlel kde YooChun bydlí. "Kavárna....vím, že bydlí nad kavárnou" řekl. "Klidná ulice.......Jasný, bydlí v klidné ulici nad kavárnou" JunSu už věděl kam má jít. Na obličeji mu hrál radostný výraz. Jeho tělo se nemohlo dočkat YooChuna. JunSu se rozeběhl, bežel co nejrychleji. Zahybal do ruzných ulic. Přebíhal silnice. Zastavil se až na rohu TÉ ulice. Opřel se o lampu a zhluboka dýchal. Snažil se popadnoud dech. Koukal na zem se zavřenýma očima, jednou rukou opřenou o kolenou a rduhou o lampu. YooChun seděl na schodech své kavárny a společně s Harangem sledovali hvězdy. Byl oto pár metru od konce ulice kde stál JunSu. JunSu se narovnal a koukl před sebe. Uviděl YooChuna, jeho tělo se rostřáslo ještě více, byl nervozní. Harang začal na JunSua štěkat. Chtěl aby se YooChun koukl směrem na něj. YooChun se koukl na JunSua, vyskočil a nechápavě koukal. JunSu k němu pomalu šel. "Co tu děláš ?" zeptal se ho YooChun když k němu JunSu přišel. JunSu však neodpověděl. Koukal na Něj a usmíval se. "Už zase neumíš mluvit ?" zeptal se ho YooChun. "Už sem to zas zapoměl" řekl JunSu s usměvem. "Cože ?" YooChuna překvapila jeho odpověď. JunSu se usmál od ucha k uchu "Vzpoměl sem si" řekl. YooChun se usmál a jeho tělo zalila vlna štěstí. JunSu jej začal líbat. YooChun si jej přitáhl blíž. Byl tak rád, že znovu cítí ty jeho rty, jeho chuť a byl rád, že ho může obejmout.
A jáký byl dárek od Boha ? Že asž JunSu potká YooChuna tak si vzpomene.
Tím to se loučím s touto povídkou. Doufám >>Už to zas píšu<< že se vám líbila a že až budu psát další povidku tak si jí přečtete. ByeYeom :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mai Mai | 12. února 2012 v 23:06 | Reagovat

Tak toto bola tak úžasná kapitolovka... Anjelský krásna, ešte teraz sa rozplývam...ehmm a tá poznámka "typický uke" ma dostala..XD milujem šťastné konce..:) Napíš niečo s Changminom please, smutne kukám...:D

2 velvet velvet | 12. dubna 2012 v 0:20 | Reagovat

Na tvůj blog jsem přišla čistě náhodou a většinou dávám přednost spojení YunJae..ostatní tak nějak nečtu:-/ Ale tohle mě dostalo!!!Skvělej nápad a i když už jsem dost dlouho nepustila slzičku tak se přiznám, že u tohodle jsem chvilkama řvala jak želva:) a to mě doposud dokázala rozbrečet jen jediná autorka:-D Takže klobouk dolu a dík...bylo to nádherný :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama