Poslání z nebes IX.

21. ledna 2012 v 0:14 |  Poslání z nebes
Předposlední díl je tu. Kekekeke tady to bude zajímavé. Hodně velkej zvrat. Ne dělám si srandu XĐĐĐ V tom to díle bude vlastně život po rozloučení.
Hezké čtení :)


Čas utíkal rychle a už to bylo několik měsícu co si YooChun a JunSu museli dát zbohem.
YooChun se nadále věnovat své kavarně, ale nikdy na JunSua nezapoměl. Pořád na něj myslel a před očima měljeho tvář. Jeho úsměv byl vždy nucený a jeho srdce bylo rozcupované na kousky. Už to nebyl on. "YooChune no tak co se stebou stalo ?" zeptal seho jeho dobrý přítel jménem ChangMin "Co by ?" zeptal se YooChun. "Pořád si zalezlí doma nebo tady ve své kavárně" vysvětlil ChangMin "Nikdy si takovi nebyl" pokračoval. "Nice se neděje" usmál se YooChun nuceně. Takové byly jeho rozhovory s přáteli. Opravdu byl jen doma nebo v kavárně, nechodil se svými přáteli ven. Vídal se snimi jen v kavárně nebo když za ním přišli domů. YooChun si chvilkama myslel, že se zbláznil. Slyšel JunSuův hlas. "Co děláš ?" ozvalo se. YooChun se prudce otočil ve své kuchyni a hleděl do prázdna. Zas ho slyšel. Někdy slyšel i jeho smích. Měl dost toho jak si sním jeho fantazie pohrávala. "Chunnie...." ozvalo se "Aish !! přestaň no tak přestaň !!" křičel YooChun sám na sebe. Pořád se s tím nemohl vyrovnat. Nemohl přijmout realitu. Nechtěl ji přijmout. Už nikdy nepromluvil k Bohu. Když ležel ve své postely zíral na židly vedle něj. Nepohnul s ní, nechal jí tak jak jí nechal JunSu. Utekl další měsíc a YooChun byl stále smutnější, stále více si přál JunSua. A jeho fantazie ho šálila stále více. Ne že ho slyšel, ale i ho začínal vidět. Když šel do krámu, viděl jej za výlohou, šel po ulici viděl jej jít proti sobě. Doma padl na postel a obličej schoval do dlaní "Proč !!!!" křikl. Jednou když se chystal spát si klekl k postely, sepjal ruce a zavřel oči. Začal se modlit k Bohu, ale o nic ho nežádal. Vylezl na postel a zavrtal se do peřiny a usnul. V každém jeho snu byl ON. Byl všude v jeho hlavě, kolem něj, ale YooChun si zvykl. Začínal přijímat realitu a začal žít. Znovu chodil s přátely ven a už se smál i od srdce. Ale jakmile se den blížil ke konci zesmutněl. Noc mu ho připomínala ještě více. Vždyť v noci ho poprvé viděl. "Pust mě....já musím.....musím pryč" vzpoměl si jak JunSu prosil když ho svázal. Svázal ho protože nechtěl aby znovu zmizel. "Možná, že jsem ho měl svázat i tu poslední noc. neměl jsem mu dovolit odejít, ale......" YooChun byl v noci uplně nadně. Ze spaní brečel, jeho slzy stékaly a vpíjely se madrace. Každé ráno se probouzel s nadějí, že se JunSu objeví. Práce v kavarně ho aspon na pár hodin donutila nemyslet na JunSua.
Po roce se YooChun smířil s faktem, že JunSua už neuvidí. Přeludy, které mu naskytovala jeho fantazie začali pomalu mizet. Jeho hlas přestával slyšet a v jeho snech byl čím dál méně. YooChun se už neprobouzel s nadějí. Pořídil si psa a dal mu jméno Harang. Každý den sním chodil do parku zaběhat si a pak šel do kavárny. Harang mu poskytoval společnost. YooChun si ani neuvědomil jak dlouho to je a ani si neuvědomil, že jeho přeludy zmizeli uplně. Však ve snech JunSu někdy vídal. Pořád si pamatoval jeho tvář, jeho postoj, prostě všechno. Jeho život byl zde. Žil jako předtím než potkal JunSua. Postupem času se JunSu začal vytrácet i z jeho snů a YooChun začal zapomínat. Jeho srdce se dalo znovu do kupy a hledalo novou lásku. Jednou takhle ráno YooChun otevřel ledničku, ale byla prázdná "Tak já skočím něco koupit" řekl a koukl se na Haranga "Ty tu hezky počkáš a budeš hlídat" zavřel dveře a oblékl si bundu a vyběhl z domu. Šel pomalu a zahnul do prvního obchodu s potravinami co potkal. Vešel dovnitř a vzal košík. Na proti pultu byl regál s koncervami a YooChun zůstal u něj, vzal jednu konzervu do ruky a začal si číst co všechno obsahuje. Byl zabraný do čtení, nekolik minut tak postával, ale pak.........."Dobrý den" ozavl se jeho hlas. "Znovu mě šálíš ?" zeptal se YooChun v duchu. Před očima se mu zjevil JunSuho obraz. "Jak sem mohl zapomenout" pomyslel si. "Jak se mohl zapomenout na JunSu" YooChuna to překvapilo "Jak se máte ?" slyšel jej pořád. "Dobře a vy ?" ozval se ženský hlas, byl to hlas prodavačky. "Super tak už slyším i hlas prodavačky asi sem se zbláznil" pomyslel si YooChun "Já také" jeho hlas mu zvonil v uších. Bylo to jiné než předtím. Bylo to tak živé. "To nechte být" ozval se znova. YooChun odrhl pohled od koncervy, koukal před sebe. Ústa měl pootevřené a jeho dýchaní se začalo zryhlovat "Že by ?....." Pomyslel si. Váhavě pootočil hlavu stranou. "Hezký den" jeho hlas byl tak živý a tak blízko. YooChun se prudce otočil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama