Poslání z nebes IV.

15. ledna 2012 v 16:54 |  Poslání z nebes
http://photos-e.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc7/407435_353579321320519_100000053636881_1475794_866713354_a.jpgHeh 4 díl je tu. Na to že to měla bejt správně one-short povídka tak dobrý no XĐĐĐ Tak schválně jestli tam to Yaoi bude XĐĐĐ
Hezké čtení :)


YooChun ležel ve své postely, ruce pod hlavou a čekal na JunSua. Takhle čekal až do půlnoci, ale JunSu pořád nikde. Sedl si a koukal z okna "Kde jsi" řekl smutně. Vstal a přešel k oknu, otevřel ho a vykoukl ven. Koukal na hvězdé nebe a vduchu prosil boha aby mu JunSu seslal. "Pane Bože prosím, prosím sešli mi ho. Potřebuju slyšet jeho smích, potřebuju vidět jeho oči. Prosím...." šeptal stále dokola. Ale nic se nedělo. Po hodině to vzdal a šel si sednou do kuchyně. Sedl si na židly a zíral do prázdna. Vůbec se mu nechtělo spát a nevěděl co má dělat. "Aish !" cítil vstek, ale i osamělost. Vstal a šel do chodby, oblékl si bundu a vyšel ven. Kráčel po městě a koukal kolem. "JunSu kde jsi ?" řekl potichu. "Tady" zašeptal JunSu. Kráčel vedle něj, ale YooChun ho nemohl slyšet ani vidět. "Odpust....." špitl znovu JunSu. YooChun vzdych, koukal kolem a tvářil se smutně. Přemýšlel nad tím, kde by mohl JunSu být. Ani ve snu by ho nenapadlo, že je zrovna vedle něj. Tak moc si přál ho vidět. "Prosím....Bože prosím, jen na chvilku" zakňučel YooChun. "Vidíš ? Pane Bože on prosí....prosí tebe. Myslím, že nikdy předtím tě ani nevyslovil, ale ted tě prosí." JunSu promlouval s Bohem, ale on ho ignoroval. Bůh se dozvěděl co se děje mezi YooChunem a JunSuem, proto zakázal JunSuovi se sním vídat. Nejdříve přemýšlel, že dá YooChunovi jiného strážného anděla, ale JunSu tak prosil, že nakonec Bůh svolil. "Odpusť Chunie" řekl YunSu smutně. "Aish !!" křikl YooChun. "Třeba to byl jen sen, třeba jsem jen spal a před chvíli jsem se probudil" YooChun začal pochybovat o realitě. "Neměl jsem uvěřit, měl jsem ho poslat pryč, měl jsem se probudit" šeptal YooChun "Vidíš to ? Kvůli tobě samému se k tobě otáčí zády" řekl JunSu nahlas a rázně "Otáčí se zády ke mě" dodal tišeji. YooChun byl naštvaný "Neměl jsem uvěřit....Nevěřím na Boha a nevěřím ani na anděli, nevěřím v tebe Kime JunSu" řekl YooChun. JunSu zakňučel bolestí, popadl se za břicho. "Ne prosím" špitl JunSu potichu. "To nesmíš říkat" YooChun šel dál "Ne co jsem to řekl. Promiň JunSu, promiň. Věřím, věřím, že tam jsi. Nechtěl jsem to říct" YooChun si vzpoměl na první noc.
"Když někdo řekne, že na anděli nevěří tak to dost zabolí jeho strážného anděla"
"Bože prosím.....jen na malou chvíli. Jen na pár minut. Chtěl bych ho vidět. Potřebuju ho vidět. Udělám cokoliv. Pokud mi ho chceš vzít tak mi dej chvíli na rozloučenou.........Prosím. Jen bych mu chtěl říct pár vět. A pak si dělej co chceš. Dej jen pár minut na to abych se mohl opravdu jen rozloučit. Pane Bože prosím, dej mi poslední noc s ním" YooChun dal ruce k sobě a začl potichu zas prosit Boha. Po tváři mu začaly stékat slzy. Opravdu moc chtěl JunSua vidět. Jeho srdce prahlo po JunSuově přítomnosti. Bolelo ho to. "Chunie...." JunSu pohladil YooChuna po tváři. YooChun se otočil k němu. Cítil něco na tváři, cítil teplí dotek. "JunSu" špitl potichu. Otřel si oči a zůstal stát na místě. Zíral vedle sebe. "JunSu jsi to ty ?" zeptal se váhavě. JunSu stáhl ruku zpět, nemohl se ho dotýkat, jinak by ho Bůh od YooChuna odloučil nadobro. Smutně se na něj koukl "Nemůžu" řekl. YooChun šel dál, začínal být unavený a proto se pomalu vracel domů. Doma si lehl na postel a spal. JunSu byl celou noc u něho v pokoji. I druhý den se odněho nevzdálil. Takhle to šlo asi měsíc. YooChun pomalu přestával věřit, že JunSua ještě uvidí. Jeho život se vrátil do normálu a zas otevřel svou kavárnu. Znovu začal spát přes noc a ve dne pracoval ve své kavárně. Každý večer šel spát s modlidbou. "Prosím Bože navrať mi JunSua. Znovu mi dej šanci ho vidět. Znovu mi dej šanci cítit ty hebké rty. Prosím Otče Všemohoucí" JunSu vždy seděl v koutě u okna a hleděl na YooChuna. Přál si to samé, přál si být člověkem. Chtěl být s YooCunem. Jednou v noci se JunSu od YooChuna vzdálil. Odletěl do nebe za Bohem. "Co potřebuješ ?" zeptal se ho Bůh. JunSu nejdříve váhal. "Otče....já chtěl bych ještě jednou být YooChunem" odpověděl JunSu potichu "S kým ?" zeptalse Bůh "To je můj svěřenec Park YooChun. Bože vím, že je láska mezi člověkem a Andělem zakázána a vím, že jsi mi dal šanci aspoń takto s ním být, ale copak neslyšíš jeho prozby ? Copak ti není líto jeho duše ?ů zeptal se JunSu. Bůh se na něj koukl "Slyším jeho prozby, a rád bych je vyplnil, ale nelzeto" odpověděl mu. "Ale jde, prosím....Bože opravdu moc prosím. Jen jednu noc a den. Poslední noc a den jako jeho Anděl strážný. O nic více nežádám" JunSu naléhal, prosim a Bůh nakonec svolil "Tak dobrá, máš poslední den a noc s ním" "Děkuji Bože, děkuji" usmál se JunSu a letěl na zem k YooCunovi. Usmíval se od ucha k uchu když se objevil u něho v pokoji. YooChun klidně spal ve své postely. JunSu si sedl na židly vedle něj. Čekal do rána. "Poslední den a noc" řekl si potichu pro sebe. Ráno se YooChun probudil brzo, sedl si a promnul si oči. "Dobré ráno" řekl sám sobě a sklopil hlavu, koukal na svoje ruce, které si hrály s lemem deky. "Dobré ráno" řekl JunSu. YooChun prudce otočil hlavu na JunSua. "J....JunSu" vyjekl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama